Příručka pro učitele

Úvod

1. V myšlení světa je role učení a učení se vlastně obrácena. 2Toto obrácení je charakteristické. 3Zdá se, že učitel a žák jsou odloučeni a učitel dává něco spíše žákovi než sobě. 4Navíc je učení považováno za zvláštní činnost, v níž je jedinec zapojen po relativně malou část svého času. 5Kurz naopak zdůrazňuje, že učit znamená učit sebe sama, takže učitel a žák jsou jedno a totéž. 6Zdůrazňuje také, že učení je stálý proces, který probíhá v každém okamžiku dne a pokračuje i v myšlenkách vyskytujících se ve spánku.

2. Učit znamená ukazovat. 2Existují pouze dva myšlenkové systémy, a ty ukazuješ, že jsi přesvědčen, že jeden, nebo druhý je stále pravdivý. 3Z toho, co ukazuješ, se učí ostatní, stejně jako ty. 4Otázkou není, zda budeš učit, neboť v tom žádná volba neexistuje. 5Dalo by se říci, že účelem kurzu je poskytnout ti prostředky k tomu, aby sis zvolil, co chceš učit, na základě toho, co se chceš naučit. 6Dávat nemůžeš nikomu jinému než sobě, a naučíš se to tím, že budeš učit. 7Učením pouze povoláváš svědky, aby svědčili o tom, o čem jsi přesvědčen. 8Je to metoda obrácení myšlení. 9Nedosáhne se ho pouhými slovy. 10Každá situace musí být pro tebe příležitostí učit ostatní, co jsi a čím jsou pro tebe oni. 11Nic víc než to, ale také nic méně.

3. Učební osnova, kterou jsi navrhl, je tedy určena výlučně tím, co si myslíš, že jsi, a jaký k tobě podle tvého přesvědčení mají vztah ostatní. 2V situaci, kdy formálně učíš, tyto otázky nemusejí mít vůbec žádnou souvislost s tím, co si myslíš, že učíš. 3Přesto však není možné, abys nepoužil jakoukoli situaci ve prospěch toho, co doopravdy učíš, a tedy co doopravdy učíš sebe. 4V této souvislosti je slovní obsah tvého učení zcela nepodstatný. 5Může se s tvým opravdovým učením shodovat, ale nemusí. 6Právě učení, jež je základem toho, co říkáš, je tím, co tě učí. 7Vyučování pouze upevňuje tvé přesvědčení o tom, čím jsi ty sám. 8Jeho základním účelem je zmenšit pochybnosti o sobě samém. 9Neznamená to, že já, které se snažíš ochraňovat, je skutečné. 10Znamená to ale, že já, o kterém si myslíš, že je skutečné, je tím, co učíš.

4. To je nevyhnutelné. 2Nedá se tomu uniknout. 3Jak by tomu mohlo být jinak? 4Každý, kdo následuje učební osnovu světa - a zde ji následuje každý, dokud nezmění své myšlení -, učí jedině proto, aby přesvědčil sám sebe, že je tím, čím není. 5V tom spočívá účel světa. 6Čím jiným tedy může osnova světa být? 7Do této beznadějné a uzavřené učební situace, která učí jen zoufalství a smrt, Bůh posílá Své učitele. 8A tím, že Boží učitelé učí Boží lekce radosti a naděje, se to, co se učí oni, nakonec završí.

5. Nebýt učitelů Božích, byla by jen malá naděje na spásu, neboť svět hříchu by se zdál být navždy skutečným. 2Ti, kdo klamou sebe samé, musejí klamat druhé, neboť musejí učit klamu. 3A co jiného je peklo? 4Tato Příručka je pro Boží učitele. 5Nejsou dokonalí, jinak by zde nebyli. 6Jejich posláním však je stát se zde dokonalými, a proto mnoha způsoby učí znovu a znovu dokonalosti, až se jí naučí sami. 7Potom je již nelze vidět, přestože jejich myšlenky zůstávají navždy zdrojem síly a pravdy. 8Kdo jsou? 9Jak jsou zvoleni? 10Co dělají? 11Jak mohou nalézt svou vlastní spásu a spásu světa? 12Tato příručka se pokouší tyto otázky zodpovědět.