Co je Kurz

Jak napovídá název, celý Kurz je uspořádán jako učebnice. Skládá se ze tří knih: Textu, který má 646 stran, Praktických cvičení pro studenty o 494 stranách a Příručky pro učitele o 88 stranách. Pořadí, v jakém si studenti zvolí jednotlivé knihy používat, a způsob, jakým je budou studovat, záleží na jejich osobních potřebách a na tom, čemu dávají přednost.

Kurzem navrhovaná osnova je pečlivě vypracována a krok za krokem vysvětlena na teoretické i praktické úrovni. Kurz klade namísto teorie důraz na použití, a místo teologie vyzvedá praktickou zkušenost. Přímo říká, že „univerzální teologie není možná, avšak univerzální zkušenost je nejen možná, ale dokonce nezbytná“ (Příručka pro učitele, str. 73). Ačkoli Kurz používá křesťanskou terminologii, pojednává o obecných duchovních tématech. Zdůrazňuje, že je jen jednou z verzí univerzální učební osnovy. Existuje mnoho jiných učebních osnov, a tato se od nich liší pouze formou. Všechny nakonec vedou k Bohu.

Text je převážně teoretický a vysvětluje pojmy, na kterých je postaven myšlenkový systém Kurzu. Myšlenky obsažené v Textu jsou základem lekcí Praktických cvičení pro studenty. Bez konkrétního použití, které Praktická cvičení pro studenty umožňují, by Text zůstal převážně souborem abstrakcí, které by stěží postačovaly k tomu, aby způsobily změnu myšlení, jež je cílem Kurzu.

Praktická cvičení obsahují 365 lekcí, jednu na každý den v roce. Není však nutné postupovat tímto tempem. U zvláště zajímavých lekcí je možné se zastavit a procvičovat je déle než jeden den. Instrukce pouze nabádají, aby se student nepokoušel procvičovat více než jednu lekci denně. V úvodu k lekcím je připomenut praktický charakter cvičení, v nichž je kladen důraz na zkušenost získanou praktickým použitím spíše než na předem učiněný duchovní závazek:

„Některým myšlenkám uvedeným v této učebnici bude pro tebe těžké uvěřit, jiné se mohou zdát naprosto překvapivé. Na tom však vůbec nezáleží. Po tobě se žádá pouze to, abys myšlenky používal tak, jak je doporučeno. Vůbec se od tebe nežádá, abys je posuzoval. Žádá se pouze, abys je používal. Právě jejich použití jim dá smysl, a ukáže ti jejich pravdivost.

Pamatuj si jen, že těmto myšlenkám nemusíš věřit, nemusíš s nimi souhlasit a nemusíš je ani vítat. Některým můžeš i aktivně odporovat. Na ničem z toho nezáleží, ani to nesnižuje účinnost cvičení. Nedovol však výjimky v používání myšlenek obsažených v učebnici, a ať jsou tvé reakce na tyto myšlenky jakékoli, používej je. Nic víc se od tebe nežádá.“ (Praktická cvičení pro studenty, str. 2.)

A konečně, Příručka pro učitele, která je napsaná formou otázek a odpovědí, reaguje na některé nejpravděpodobnější otázky, které může student položit. Objasňuje také řadu pojmů, které Kurz užívá, a vysvětluje je v rámci teoretického systému, uvedeného v Textu.

Kurz si nečiní nárok na ukončenost, a ani lekce Praktických cvičení nejsou koncipovány tak, aby dovršily studentovo učení. V závěru je čtenář ponechán v rukou svého Vnitřního Učitele, Který povede veškeré následující učení tak, jak uzná za vhodné. I když je Kurz svým rozsahem úplný, pravdu nelze omezit na určitou konečnou podobu, jak je zřejmé ze shrnutí, kterým Praktická cvičení pro studenty končí:

„Tento Kurz je začátkem, nikoli koncem. ... Žádné další zvláštní lekce nejsou uloženy, neboť jich už není zapotřebí. ...slyš jen Hlas, který mluví za Boha... On bude řídit tvé úsilí, řekne ti přesně, co máš dělat, jak řídit svou mysl a kdy k Němu v tichosti přijít a požádat Ho o zaručený směr a spolehlivé Slovo.“ (Praktická cvičení pro studenty, str. 493.)

Tato předmluva byla napsána v roce 1977 jako odpověď na četné žádosti o stručný úvod ke Kurzu zázraků. Autorem prvních dvou částí – „Jak Kurz vznikl“ a „Co je Kurz“ – je sama Helena Schucmanová. Třetí část – „Co Kurz říká“ – byla napsána pomocí procesu vnitřního diktování popsaným v předmluvě.